SKRÝVÁME SE

Své tváře halíme maskami,

tajemství zamykáme v truhle,

nedbaje ničení krásy vráskami

a zapomenouc na oči nedávno zvlhlé.

Kolikrát slyšíme ta samá pravidla,

přesto nevnímáme silný proud,

řeky ničící nejpevnější stavidla,

i přes to je marný jakýkoli soud.

Umíš se dotknout dlaní

místa, kde srdce divoce bije

a říct si upřímně, bez lhaní:

,,Jsem ten co zkalenou vodu pije?"

Pouze jediné vědět jsem chtěla,

jaká jsem v pohledu jiném.

Odpusťte, že byla jsem smělá,

já nepatřím k zvířatům ba ani k lidem.